Author: admin

Obyvatelé českých zemí museli v raném středověku poslouchat slovo boží v latině. Po několika staletích se to ale změnilo. Vznikly totiž první české překlady.

Kostel či kaple kam se podíváš. Plno kněžích a dalších proroků, kteří hlásali křesťanské učení. Jenže v latině. Tak vypadala situace v raném středověku v českých zemích. Lidé sice věřili v Boha a pravidelně navštěvovali kostel, jenže slovům svého kněze nemohli rozumět. A trvalo to dlouhou dobu, než se někteří odvážili bibli přeložit.

Částečné překlady

Nejstarší dochované překlady prochází z 11. a 12. století. Problémem ale je, že nejde o celé bible. Jedná se totiž o překlady různých úryvků. Proto se jim mnohdy přezdívá „staročeské glosy“. Kněží si české verze některých textů vpisovali přímo do latinské bible mezi řádky.

Většího rozmachu se překlady dočkaly až ve 13. a 14. století především v ženských klášterech. Tam byla znalost latiny omezená, takže bylo potřeba zajistit kázání v mateřském jazyce. Ve druhé polovině 13. století tak vzniká první ze dvou překladových verzí. Druhá je pouze snahou vylepšit verzi první. Dochované texty v Žaltáři klementínském ukazují, že byla doslovnější a používala řadu českých neologismů.

Překlady celých biblí

Nejstarší známý český překlad je tzv. Bible leskovecko-drážďanská. Té dala vzniknout první „staročeská redakce“ okolo roku 1360. Ta se údajně podílela i na překladu Matoušova evangelia. Členy překladatelského týmu byli patrně kněz z Břevnova a neznámý pražský dominikán.

Druhá staročeská redakce se postarala o revizi prvního překladu bible. Zrevidován byla část Starého zákona a celý Nový zákon. Následovaly ještě další dvě redakce. První z nich se postarala o přetlumočení Starého zákona (1410), druhá o úpravu pro knihtisk (80. léta 15. století).

Islám řada českých občanů vnímá jako agresivní náboženství. V tomto článku vám tedy ukážeme, jaké jsou vlastně základy islámy a popíšeme si i základní pilíře.

Každý, kdo vyznává islám, by se měl řídit hned několika dogmaty. Mezi pilíře víry patří nutnost uctívat pouze Alláha, věřit v proroky islámu a anděly, posmrtný život a soudný den, kdy budou potrestány všechny hříchy spáchané proti islámské morálce.

Některými muslimy je pak vyznáváno ještě pět pilířů islámu:

• Vyznání víry v Mohameda jako proroka Alláha a víry v Alláha jakožto jediného boha hodného uctívání.
• Modlit se každý den.
• Povinná roční daň zakát, která je používána pro dobročinné účely.
• Půst během ramadánu.
• Alespoň jednou za život uskutečnit pouť k svatyni Ka’ba v Mekce, pokud na to má muslim prostředky.
• Někteří muslimští teologové připojují k těmto pravidlům ještě pravilo šesté – tzv. džihád. Boj proti nepřátelům islámu.

Základy islámu

Mohamed se přihlásil k pokračování tradice Ježíše Krista i židovských proroků. Jejich následníky, tedy židy a křesťany, ale obvinil ze zfalšování jejich učení. Tím učinil tato náboženství neplatná a sám sebe prohlásil za obnovitele tradice těchto proroků. Dal tím jasně najevo, že islám je jediné pravé náboženství, které je hodno uznávání.

Ani samotný islám ale není celistvý. Můžeme ho totiž rozdělit na dvě základní větve – sunnitský a ší’itský. Toto rozdělení vzniklo na základě občanské války mezi příbuznými Mohameda a jeho stoupenci po Mohamedově smrti. Od nich se oddělují další skupiny, které mají svou vlastní interpretaci islámu.

Dva základní zdroje

Islám čerpá ze dvou hlavních zdrojů. Jedním z nich je korán. Jde o text obyvatel Mekky, jejž měl Mohamedovi sdělit anděl Gabriel. Hadísy je pak sbírka Mohamedových výroků a činů, případně jeho druhý. Oproti koránu je ale autenticita tohoto díla zpochybňována mnohými muslimy.

V minulém dílu našeho seriálu jsme se podívali na Ježíšovo mládí. V poslední části se budeme věnovat závěrečné části jeho života.

Ježíš lidově řečeno „plul s davem“ po většinu svého života. Bohu se rozhodl zasvětit až kolem třicátého roku. Na tom se shodují vědci i evangelia, která tvrdí, že tato netrvala příliš dlouho.

Mesiáš, nebo podvodník?

Mesiáš se údajně vyhýbal luxusu a strávil většinu svého duchovního života v okolí města Galilea. Evangelia mluví o jeho náklonnosti k chudým, rozmluvách s výběrčími daní i hříšníky. Po ruce měl i dvanáct žáků, kteří měli šířit jeho učení dál. Jeden z nich jej s největší pravděpodobností zradil a za úplatu vydal Ježíše do rukou židovské elity. Ta ho poté odvedla před Piláta Pontského, který měl vést jeho soud. Ten, donucen davem, rozhodl o jeho ukřižování.

A tady přichází další kámen úrazu. Vědci a evangelia se totiž neshodují na přesném datu Ježíšovi smrti. Zatímco evangelia popisují jeho mučení a smrt na kříží jako sled několika dní, historie nejspíše tak jednoznačná nebyla. Je totiž možné, že Ježíš strávil ve vězení i několik týdnů, ne-li měsíců. Během té doby se po něm „slehla zem“ a jeho dav stoupenců na něj zapomněl. A právě v tu chvíli, po utichnutí nepokojů, nařídil Pilát Pontský jeho ukřižování.

Jak Ježíš vypadal?

Datum jeho smrti není vůbec jasné. Pokud ale budeme věřit dostupným zdrojům, jeho smrt přišla v rozmezí 26. a 37. roku našeho letopočtu. Právě v tomto období totiž Pilát Pontský vykonával svůj úřad. Zbývá nám tedy odpovědět na poslední otázku: Jak vlastně Ježíš vypadal?

Podle výzkumů vedených profesorkou Joan Taylorovou šlo o muže zhruba 165 metrů vysokého. Měl olivově hnědou pleť s černými vlasy a krátkým vousem. Nejspíše byl hubený a také trochu svalnatý, což byl pozůstatek z jeho předešlé práce.

Ježíš má nezastupitelnou pozici v křesťanské a islámské kultuře. Křesťané ho považují za mesiáše, který se obětoval za hříchy lidstva. Bylo to tak doopravdy?

Ježíš není důležitou postavou pouze pro křesťanství. Je součástí islámského náboženství a jeho jméno zná polovina světa. Také aby ne, když obětoval svůj život za lidské hříchy. Alespoň tak to tvrdí evangelia. Kde je ale pravda? Pojďme ji společně odkrýt v tomto dvoudílném seriálu.

Muž, co konal zázraky

Nahlédneme-li do křesťanských evangelií, zjistíme, že Ježíš byl něco víc než člověk. Dokázal totiž předvádět zázraky. Léčil nemoci pouhým dotekem, uměl chodit po vodě, nakrmil svoje stádo rybou a chlebem, oživoval mrtvé, až sám nakonec z mrtvých vstal. Je jasné, že zvěsti o takovém člověku přitahovaly pozornost badatelů od nepaměti.

Ti ale brzy narazili na překážku. Záznamy o jeho životě popisující jeho božské schopnosti totiž pochází z dob, kdy už byl Ježíš dávno po smrti. Nejstarší dochované texty byly napsány ve 2. století našeho letopočtu, tedy zhruba sto let po ukřižování Ježíše. Najít pravdu v moři problémů tedy bude velice těžké.

Život ve vyhnanství?

Ježíšova cesta začala 25. prosince 4. roku před naším letopočtem. Tedy alespoň podle evangelií. Učencům a vědcům se nepodařilo dokázat, kdy se Syn boží přesně narodil. Shodují se ale, že to bylo mezi roky 7 př. n. l. a 1 př. n. l. Navíc je téměř jisté, že se nenarodil 25. prosince. Ještě méně pravděpodobný je pak fakt, že se narodil neposkvrněné Marii.

Archeologům se ale s největší pravděpodobností podařilo najít dům, ve kterém Ježíš vyrůstal. Díky těmto nálezům usuzují, že obyvatelé Nazaretu byli především Židé, kteří stále nepodlehli vlivu Řecko-římské kultury. Pobyt Ježíše v Nazaretu prý ale nebyl spojený s běsněním krále Herolda. Podle vědců je totiž velice nepravděpodobné, že by o něm král věděl.

Nejznámější síť turistických tras v Evropě kopírují cestu evropských poutníků ke hrobu Sv. Jakuba. Cílová stanice je město Santiago de Compostela a místní kostel sv. Jakuba, kde jsou údajně uloženy ostatky Jakuba, učedníka Kristova. Myšlenka putovat k tomuto hromu vznikla již v 10. století., vedla z Francie a uskutečnil ji biskup z Le Puy.

Existuje dvanáct základních tras z různých částí Evropy (Francouzská, Pařížská, Vezelayská, Le Puy – na ní se připojuje česká větev) a celou řadu menších větví které se zpravidla připojují k jedné hlavní.

Na území České republiky rovněž existují vedlejší trasy. Jejich přesné historické zaměření není známo, přestože se chodí od středověku. Znalci problematiky odhadují, že trasa zhruba kopíruje kostely zasvěcené sv. Jakubovi. Jsou známy tři jisté body a to kostely sv. Jakuba v Praze (Staré Město), Jihlavě a Brně.

U nás jsou hlavní dvě větve, Severní a Jižní.

Severní větev vede z Prahy na Karlštejn a dále směrem na západ na hraniční přechod Železná. Dále směr na Norimberk, kde se spojí s Franckou cestou.

Jižní větev začíná také v Praze, Karlštejn, ale odtud míří na jih. Na Příbram, Klatovy a hraniční přechod Všeruby. Připojuje se na Východobavorskou svatojakubskou cestu.

Od 2011 máme i další trasy. Kratší trasa z Bran do Mikulova, kde se lze dále připojit na rakouské straně. Chystá se prodloužení trasy, která spojí polské hranice, přes Olomouc a Brno. V plánu je také Východočeská trasa z Polska do Náchoda přes Kutnou Horu a na Prahu.

Mužská obřízka, tedy odstranění větší části nebo celé předkožky je velmi starý zákrok. Původně byli obřezávaní mrtví nepřátelé a předkožky sbírány jako válečné trofeje. Později v oblasti Jihozápadní Asie byla obřízka prováděna v dětství chlapcům z náboženských důvodů (nejznámější komunitou jsou Židé a Muslimové, ale obřezání hojně provádí i domorodé kmeny severovýchodní Afriky). U Židů šlo o tzv. smlouvu s Bohem. Takže původ obřízky je zejména náboženský.

Kolem vlivu obřízky koluje spoustu mýtů a dohadů. Většina obřezaných postupuje zákrok v útlém věku a není tedy schopna porovnat vliv bez obřezání. Nicméně můžeme vysledovat několik vlivů:

1. Podpora erekce – několik málo provedených výzkumů zaměřených na vliv erekce a obřízky. Ukazuje se, že obřezaní vyloženě nemá přímý vliv na podporu erekce. Tzn. že mužům nebude více tvrdnout penis, když si nechají odstranit předkožku. Nicméně je prokázána větší citlivost penisu na dráždění a stimulaci. Takže se lépe a tvrději postaví. Obřezání tak nepřímo působí na lepší erekci.
2. Předčasné vyvrcholení – dalo by se tvrdit, že holý penis je citlivější. I když se lépe postaví a dostaví se tvrdá erekce, tak kvůli zvýšené citlivosti by mohla přijít předčasná ejakulace (výstřik spermatu). Toto však nikdy nebylo potvrzeno, takže obřezáním neztratíte na výdrži. Žalud je totiž zvyklý na kontakt s okolím (spodní prádlo, voda) a není tak citlivý při doteku na vaginální dno.
3. Lepší hygiena – byla potvrzena jednoznačně. Za předkožkou je vlhko a zdržuje se tam více mykóz, bakterií a viroých zánětů, než když máte žalud obnažený. Bylo zjištěno, že výskyt různých zánětů penisů mají častěji neobřezaní muži. Taktéž pravděpodobnost nakažení partnerky zánětem či v horším případě pohlavní nemocí je vyšší u neobřezaných. To může být také jeden z důvodu proč se v horkých oblastech obřezávalo (byť údajně z nábožených důvodů, prapůvod je pravděpodobně hygiena).

Z uvedeného vyplývá, že není třeba se obřízky obávat. V českých zemích ji postupují obvykle muži s nějakých zdravotním problémem. V západní Evropě a v Americe je obřízka populární a hojně rozšířená (uvádí se, že v US je po zákroku až 80% mužské populace).

Filmy jakožto výrazná součást kultury reflektují lidskou společnost. Řada z nich se proto zabývá i náboženstvím. Které zajímavé filmy z nedávné doby tuto problematiku zpracovávají?

Mlčení (2016)

Tříhodinový historický film není šálek čaje pro každého. Režisér Martin Scorsese ale opakovaně dokázal, že točit umí. V tomto snímku se dva jezuité během sedmnáctého století vydávají do Japonska, aby nalezli svého bývalého učitele, který se údajně zřekl víry. Soustředěné herecké výkony a intenzivní atmosféra jsou hlavními klady filmu.

Skrýš (2010)

V úplně odlišném duchu se nese hororový snímek Skrýš, v němž psychiatrička pracuje s podivným pacientem a postupně zjišťuje, že síla víry má vskutku schopnost měnit lidské životy… nebo je brát. Film úspěšně zanáší náboženskou tematiku do hororového žánru a nabídne nejeden děsivý moment. Navíc stojí za zhlédnutí díky ústřední dvojici, kterou jsou Julianne Moore a Jonathan Rhys Meyers.

Ve jménu Krista (2016)

Život Ježíše Krista je oblíbeným námětem náboženských historických snímků. V tomto filmu se ale na celý příběh podíváme z jiného úhlu pohledu. Hlavním hrdinou tentokrát není Ježíš Kristus samotný, ale římský vojevůdce, který je pověřen vyšetřit zvěsti o Ježíšově zmrtvýchvstání. Film představuje zajímavý konflikt mezi vírou a skepsí, který ještě prohlubují vydařené herecké výkony hlavních herců, Josepha Fiennese a Toma Feltona v roli jeho pomocníka.

Máří Magdaléna (2018)

Obdobně Máří Magdaléna nabízí trochu jiný náhled na Ježíšův příběh. Staví do centra Máří Magdalénu ve výborném podání herečky Rooney Mary, která se přidává k Ježíšovi poté, co ji zaujmou jeho přesvědčení. Perspektiva ženské hrdinky je u filmů s náboženskou tematikou pořád poměrně vzácná, a už díky tomu tento film stojí za pozornost.

Let There Be Light (2017)

Na závěr tu máme v ČR méně známý snímek, o nějž se režisérsky i scenáristicky postaral Kevin Sorbo. Příběh muže, který postupně nalézá lásku k Bohu, spousta diváků odsoudila jako propagandu, ale opět jde o zajímavý alternativní náhled na tuto složitou problematiku. Nejlepší je se tak na film podívat a udělat si vlastní názor – což ostatně platí o všech snímcích zmíněných v tomto článku.

Náboženství je důležitou součástí vývoje lidské společnosti a napříč tisíciletími se dočkalo značných proměn. Příliš proto nepřekvapí, že se k němu postupem času navázala řada leckdy bizarních pravidel a zvyklostí, z nichž některé si představíme v tomto článku.

Pojídání mrtvých

Kmen Yanomami v Amazonii zastává zvláštní zvyk. Jeho zástupci jsou přesvědčení, že smrt je nepřirozený fenomén, a tak po smrti člověka spálí, jeho popel promíchají s banány a tuto směsku pozřou. Činí tak proto, aby mrtvý člověk zůstal i nadále mezi nimi.

Házení dětí z výšky

Když muslimové a hinduisti chtějí, aby jejich malé děti mezi jedním až druhým rokem věku byly v budoucnu chytré, zdravé a měly štěstí, házejí je z chrámu Grishneshwar v Indii a dole je chytají do prostěradel. Je pravda, že jestli tento zvyk děti přežijí ve zdraví, tak jim očividně štěstí opravdu přeje.

Uctívání fotbalisty

Sport je pro mnohé lidi takřka náboženstvím… a pro některé doslova. Maradonianská církev uctívá legendárního fotbalového argentinského fotbalového hráče Diega Maradonu. Členové církve jsou přesvědčení, že Maradona byl nejlepším fotbalistou všech dob a modlí se k této skutečnosti. Mají rovněž řadu přikázání, která praktikují – například kážou svým členům, aby své syny pojmenovali Diego. V současnosti má církev něco okolo osmdesáti tisíc členů. Je pravda, že oproti jiným zvyklostem a přesvědčením zmíněným v tomto článku je její víra ještě relativně neškodná.

Dočasná manželství kvůli sexu

Islám přísně zakazuje mít sex mimo manželský svazek… tak co s tím? Jedno řešení se pro muslimy nabízí v podobě dočasného manželství. Probíhá tak, že se muž a žena shodnou na časovém termínu, po který bude manželství trvat (jeden den nebo klidně rok či víc), a muž v některém případě ženě zaplatí. A pak už mohou žít jako manželé… aspoň dokud jim nevyprší smlouva nebo nenajdou někoho, s kým by chtěli zůstat celý život.

Nejenom v zahraničí najdete pozoruhodné náboženské památky. Řada se jich nachází rovněž v České republice. K jedné z nejznámějších pak patří katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha, o níž se většinou zkráceně hovoří právě jako o katedrále svatého Víta. Tato památka dominuje Praze a společně s Pražským hradem, orlojem a Karlovým mostem jde o místo, které navštěvuje největší množství turistů.

Katedrála se nepřekvapivě těší bohaté historii. Její kořeny sahají až do desátého století a k samotnému knížeti Václavovi. Největšího rozmachu se však dočkala ve čtrnáctém století a nyní se díky tomu řadí k výjimečným památkám gotického období. Katedrála se navíc může pochlubit tím, že zahrnuje třetí nejvyšší kostelní věž v České republice, kterou je jižní věž o výšce 96 metrů.

V katedrále jsou uloženy ostatky celé řady českých králů a císařů, díky čemuž je její propojení s historií ještě užší. V rámci českého národa jde tak o ekvivalent například britského Westminsterského opatství, které pro změnu představuje místo odpočinku mnoha význačných britských osobností. V katedrále svatého Víta tak naleznete například hrobky obou Přemyslů Otakarů, Karla IV. a jeho dvou manželek, Jiřího z Poděbrad či císaře Rudolfa II.

Katedrála návštěvníky zaujme nejenom svými rozměry, ale především překrásnou výzdobou interiérů. Její centrum představuje kaple sv. Václava, kde najdete obklad stěn z drahých kamenů a nástěnné malby pocházející ze 14. století.

Nepřekvapivě se také ke katedrále váže řada pověstí a zajímavostí. Věděli jste například, že na dostavbě katedrály pracoval jako kameník Antonín Zápotocký, který se později stal prezidentem tehdejšího Československa? Samozřejmě nesmí chybět ani zvěsti o tom, že v katedrále straší, tak si dejte pro jistotu pozor, až se do ní vypravíte, aby vás náhodou nějaký přízrak nevylekal.

Když dojde na náboženské památky, na své si přijdou nejenom vyznavači všech možných náboženství, ale rovněž i historikové nebo jednoduše lidé, kteří chtějí navštívit fascinující místa přímo dýchající dějinami. Chrámový komplex v Karnaku je jedním z takovýchto míst.

Komplex se nachází v severní části Luxoru na středním toku Nilu. Těší se dlouhodobé historii. Byl založen již okolo roku 1950 před naším letopočtem faraonem Senusretem I. Své současné podoby se nicméně dočkal až daleko později – byl postupně rozšiřován a přestavován po více než tisíciletí. Komplex tvoří tři vzájemně stavebně propojené chrámy zasvěcené třem různým bohům.

Chrámový komplex se mezi turisty těší velké oblibě. Údajně jde o druhou nejnavštěvovanější egyptskou památku, přičemž prvenství třímají proslulé pyramidy v Gíze. Díky tomu, že byl komplex rozšiřován napříč věky a na jeho výstavbě se podílelo několik desítek faraonů (až ke třicítce), z nichž každý chtěl na stavbě zanechat svůj osobitý rukopis, jde o zcela ojedinělou památku. Chrámů zasvěcených bohům se pochopitelně v Egyptě nachází více, ale chrámový komplex v Karnaku mezi nimi díky své rozmanité architektuře vyčnívá.

Největší část komplexu je zasvěcena bohu Amun-Re. Tato část zaujme kromě své celkové rozlohy i obřími sochami, které zde můžete zhlédnout. Druhá část je zasvěcena bohyni matce Mut, a kromě několika menších chrámů má své vlastní posvátné jezero. Třetí část komplexu se nese v jménu boha Montu, ale tato část bohužel není volně přístupná veřejnosti.

Kvůli svému historickému a náboženskému významu se chrámový komplex nepřekvapivě objevil i v kulturních dílech. Vidět jsme ho mohli například ve sci-fi akční podívané Transformers: Revenge of the Fallen, dobrodružném snímku The Mummy Returns nebo v mnohem tradičnějším díle, detektivním románu Vražda na Nilu od Agathy Christie. Komplex rovněž hrál roli v řadě počítačových her (tři díly hry Lara Croft, PowerSlave, The Sims 3: World Adventures či Final Fantasy V).

Vzhledem k velikosti komplexu se vyplatí si na jeho návštěvu vyhradit víc než jen jedno odpoledne. Pokud se chcete vydat na cestu do minulosti a plně nasát atmosféru starověkého Egypta, prakticky nenajdete lepšího místa. Nejlepší na komplexu je, že ho plně ocení věřící lidé i zarytí ateisté – pokochat se jeho krásou může každý.