Ježíš má nezastupitelnou pozici v křesťanské a islámské kultuře. Křesťané ho považují za mesiáše, který se obětoval za hříchy lidstva. Bylo to tak doopravdy?
Ježíš není důležitou postavou pouze pro křesťanství. Je součástí islámského náboženství a jeho jméno zná polovina světa. Také aby ne, když obětoval svůj život za lidské hříchy. Alespoň tak to tvrdí evangelia. Kde je ale pravda? Pojďme ji společně odkrýt v tomto dvoudílném seriálu.
Muž, co konal zázraky
Nahlédneme-li do křesťanských evangelií, zjistíme, že Ježíš byl něco víc než člověk. Dokázal totiž předvádět zázraky. Léčil nemoci pouhým dotekem, uměl chodit po vodě, nakrmil svoje stádo rybou a chlebem, oživoval mrtvé, až sám nakonec z mrtvých vstal. Je jasné, že zvěsti o takovém člověku přitahovaly pozornost badatelů od nepaměti.
Ti ale brzy narazili na překážku. Záznamy o jeho životě popisující jeho božské schopnosti totiž pochází z dob, kdy už byl Ježíš dávno po smrti. Nejstarší dochované texty byly napsány ve 2. století našeho letopočtu, tedy zhruba sto let po ukřižování Ježíše. Najít pravdu v moři problémů tedy bude velice těžké.
Život ve vyhnanství?
Ježíšova cesta začala 25. prosince 4. roku před naším letopočtem. Tedy alespoň podle evangelií. Učencům a vědcům se nepodařilo dokázat, kdy se Syn boží přesně narodil. Shodují se ale, že to bylo mezi roky 7 př. n. l. a 1 př. n. l. Navíc je téměř jisté, že se nenarodil 25. prosince. Ještě méně pravděpodobný je pak fakt, že se narodil neposkvrněné Marii.
Archeologům se ale s největší pravděpodobností podařilo najít dům, ve kterém Ježíš vyrůstal. Díky těmto nálezům usuzují, že obyvatelé Nazaretu byli především Židé, kteří stále nepodlehli vlivu Řecko-římské kultury. Pobyt Ježíše v Nazaretu prý ale nebyl spojený s běsněním krále Herolda. Podle vědců je totiž velice nepravděpodobné, že by o něm král věděl.