Pátý prosinec proslul jako svátek, kdy chodí Mikuláš s čerty a anděly, hodným dětem naděluje sladkosti a zlobivým uhlí. Co ale víte o muži, podle něhož svátek získal své jméno?
Svatý Mikuláš se narodil ve třetím století našeho letopočtu (obvykle se uvádí rok 280). Byl velmi zbožný, což se projevovalo v jeho laskavosti k druhým. Po smrti svého otce například rozdal dědictví chudým a potřebným. Okolo dvaceti let věku se stal biskupem. Velmi aktivně hlásal víru a bojoval proti pohanským zvykům. Jeho okruh činnosti byl ale mnohem širší – usiloval o spravedlivé zacházení s cizinci a spravedlivý průběh soudních konání.
Ačkoliv Mikuláš nebyl nikdy oficiálně prohlášen svatým, jeho věhlas se po jeho smrti rychle šířil a dnes ho za svatého považují všechny křesťanské církve praktikující úctu ke svatým. Řada kostelů napříč celým světem je Mikulášovi zasvěcena a podle všeho jde o druhého nejuznávanějšího svatého (prvenství nepřekvapivě drží Panna Marie). Mikulášova pověst byla podpořena více legendami. Jednou z nich je například legenda o třech dětech, které Mikuláš vzkřísil poté, co je zavraždil zlý hostinský.
Kromě legend se k Mikulášovi vážou i nejrůznější tradice. Ty se liší podle toho, o jakém území se bavíme. Většina z nich však zahrnuje obdarovávání dětí. České tradice dobře známe. Méně lidí však ví, že někdy společníky Mikuláše, čerta a anděla, nahradili obecní policisté. V Nizozemsku jejich verzi Mikuláše oproti tomu provází Černý Petr s pytlem, do něhož schovává zlobivé děti. Na rozdíl od ČR se v Nizozemsku lidé dočkají Mikuláše dříve – již první sobotu po jedenáctém listopadu.
